Slow jogging – tajemství dlouhověkosti z Dálného východu

Slow jogging si získal srdce fanoušků fyzické aktivity po celém světě. Tato jednoduchá běžecká technika pocházející z Japonska byla uznána za účinnou formu zdravotní prevence. Pomáhá předcházet civilizačním chorobám, zmírňuje následky sedavého životního stylu a přispívá ke zlepšení fungování celého těla. Během tréninku se nezpotíme, nebudeme unavení a můžeme si klidně povídat nebo zpívat písničky. Co víc si přát?

Slow jogging – co to je?

Slow jogging patří mezi metody běžeckého tréninku a spočívá v pomalém běhu (zpočátku i pomalejším než klus), při kterém se vykonávají malé kroky (kadence: cca 180 kroků za minutu).

Při trénování slow joggingu dopadají nohy na střední část chodidla, čímž využívají svůj přirozený tlumící mechanismus – klenbu chodidla. Takové bezpečné dopadání nás chrání před zraněními a úrazy kolenních, kotníkových a kyčelních kloubů.

Slow jogging je především radost. Běháme vlastním tempem, nepřetěžujeme tělo, nemáme svalovou horečku a endorfiny stejně vykonají svou práci. Stačí 30 minut tréninku denně (minimálně 6x týdně), abychom pocítili měřitelné účinky. Samozřejmě i menší dávka slow joggingu bude pro naše zdraví a pohodu přínosná.

Kdo vynalezl slow jogging?

Slow jogging (z angličtiny „pomalý běh“) vznikl na základě dlouholetého výzkumu fyziologie cvičení a vytrvalostního tréninku. Tento výzkum provedl japonský profesor lékařských věd Hiroaki Tanaka na Institutu sportovní fyziologie na Univerzitě Fukuoka. Hledal jednoduchou a efektivní fyzickou aktivitu, kterou by mohl provozovat téměř každý, a která by pozitivně ovlivnila zdraví, aniž by přetěžovala tělo.

Zpočátku byli Japonci k myšlence slow joggingu skeptičtí, ale jakmile byla tato metoda uznána Americkou společností pro sportovní medicínu za vysoce účinný způsob boje proti civilizačním nemocem, stala se nesmírně populární.

Niko niko – běhejte s úsměvem

Jedním z hlavních principů slow joggingu je trénink ve vlastním tempu, které profesor Tanaka nazývá „niko niko“, což v japonštině znamená „s úsměvem“. Cílem je, aby trénink byl tak lehký a uvolněný, že se během běhu můžeme usmívat.

Postupně byly stanoveny specifické rychlostní intervaly pro slow jogging. Lidé s vynikající kondicí, kteří pravidelně sportují, mohou v slow joggingu dosáhnout rychlosti až 12 km/h. Středně pokročilí běžci najdou své „niko niko“ tempo v rozmezí 7-8 km/h. Ti, kteří začínají s fyzickou aktivitou, mohou běhat pohodlně rychlostí 4-5 km/h.

Výhody slow joggingu – jak působí na tělo a mysl

Slow jogging patří mezi nejbezpečnější fyzické aktivity pro tělo. Zde jsou některé z jeho výhod:

Posiluje přirozenou imunitu těla,
Předchází civilizačním nemocem, jako je cukrovka, obezita, vysoký krevní tlak, ateroskleróza nebo srdeční choroby,
Zlepšuje fyzickou a mentální kondici (působí na tvorbu nových mozkových buněk),
Zpožďuje účinky stárnutí a působí proti demenci a Alzheimerově chorobě,
Pomáhá zhubnout (spalujeme dvakrát více kalorií než při chůzi).

Existuje také několik důvodů, proč je slow jogging často volen místo tradičních běžeckých tréninků:

Nevyžaduje přípravu,
Není vyčerpávající,
Je jednoduchý a příjemný,
Praktikovat ho může téměř každý,
Nespůsobuje svalovou bolest,
Je bezúrazový,
Nevyžaduje přestávky na regeneraci.

Jak začít s slow joggingem?

Nejdůležitější vlastností metody slow joggingu je její jednoduchost. Nepotřebujeme žádné zvláštní dovednosti ani předpoklady. Slow jogging je vlastně pro každého – bez ohledu na věk nebo zdravotní stav. Tady je, co profesor Tanaka radí začátečníkům:

„(...) při slow joggingu nepotřebujeme žádnou zvláštní techniku. Otevřeme si lehce ústa a spolehneme se na přírodu. Snažme se běhat 30-60 minut denně. Těm, kteří mají problém najít čas, doporučuji začít deseti minutami, třikrát denně.“

Pamatujte, že je důležité běhat ve svém vlastním tempu – „niko niko“ – což znamená, že vám to umožní volně mluvit a přirozeně se usmívat.

Na závěr vás zveme, abyste si prohlédli krátké video s tvůrcem slow joggingu.